Přemýšlím...

Attachment parenting

Děti jsou naši učitelé…
A my jejich také…

Proto bychom se k nim měli chovat jako k rovnocenným lidem. Jen proto, že jsou malinkatí a neumí mluvit je přece nebudeme brát jako „podřízené“.
A o tom je  attachment parenting. Být dětem nablízku, naslouchat jim, mít je na stejné úrovni, chovat se k nim tak, jak bychom si my sami přáli chování od druhých. S respektem, úctou k naší osobnosti a názorům. Protože jedině tak z nich vychováme sebevědomé ženy a muže, kteří se nebudou bát projevit svůj názor, budou empatičtí ke svému okolí a budou umět vyjadřovat lásku.
 
Attachment parenting neboli kontaktní rodičovství znamená poslouchat svou intuici a někdy jít i navzdory obecně doporučeným radám. My rodiče známe své děti nejlépe… Nemůžeme je vpasovat do tabulek, když je každý člověk individuální…
 
Možná jste to některá zažila také… Vaše miminko pláče a pláče a vy je nosíte a nosíte, protože je to  jediné, co pomáhá... Ale okolí vám radí: „Nenos ho, bude rozmazlené. Musí si přeci zvykat.“ Na co by si mělo zvykat? Že když touží po něčí blízkosti, nedostane se jí? Že je na světě úplně samo? Že je lepší to vzdávat? Ano, takovým chováním se mnohé děti zlomí a stanou se „hodnými“ a poslušnými. Ale je to opravdu to, co jim chceme do života dát? Nebo je to spíš důvěra ve svět, důvěra v rodiče, důvěra v sebe?
 
Je několik bodů, které AP ve výchově charakterizují:
 
•  Příprava na porod, snaha o přirozený porod
•  Kojení dle potřeb miminka
•  Nošení dětí (v šátku či ergonomickém nosítku, pozor na nevhodné klokanky)
•  Reagování na pláč dítěte i jiné jeho potřeby (např. i bezplenková komunikační metoda)
•  Společné spaní
•  Okamžité naplnění potřeb kojence

Všechny tyto body mají svá opodstatnění… A o tom zase někdy příště.
  
text: Lucie Harnošová
 
 
 

Doporučujeme dále přečíst:
Kontaktní rodičovství 
Proč nebudu nikdy ignorovat její pláč